Malý rybář

Slunko pražilo, voda došla a kvůli špatnému světlu se nedalo ani příliš fotit. Přesto jsem na svou kamarádku Michaelu musel čekat. Přišlo mi to jako věčnost. „Co tam proboha furt fotí?" říkal jsem si v duchu.

Když už konečně nastal povel k odchodu, napadlo mě, odpočinout si na chvíli na molu. Zaujalo mě totiž množství bahna, ke kterému jsem chtěl dojít.

Díky tomu všemu trvání se před námi vyrojil mladý rybář, s bráškou. „Mám ho fotit?" ptal jsem se sám sebe, jelikož mám často problém fotit někoho v nelichotivých chvílích. Já, bohatý Evropan a přede mnou chudý a vyčerpaný mladík.

Nakonec jsem se odhodlal. Mladého rybáře, kterého jsme už dříve chvílemi pozorovali z velké dálky, jsem vyfotil a zároveň ho politoval. V jaké bídě může žít, když je nucený jít hledat ryby v takovém bahně, v místech, kde se rozebírají lodě a voda je častokrát kontaminovaná?

Klukovi jsem nakonec podal ruku, abych mu pomohl vystoupit na molo, jelikož kvůli bahnu vše neskutečně klouzalo. Až jsem se bál, že mě stáhne s sebou dolů. Zadařilo se a po chvíli se na mě usmál. A pro mě to byl první bangladéšský moment z mnoha dalších v následujících dnech, který mi změnil život, respektive pohled na něj...