Může to znít jako klišé, ale příběh téhle fotky tkví v tom, že mi tak trochu změnila život.
Pokračovat ve čtení
Vojtěch Hurych
Autor fotografie
Více na jeho webu
V době, kdy jsem ji pořídil, jsem prakticky fotil pouze pro peníze. Byl to splněný cíl, můj koníček se stal mou obživou. Ostatně i tohle byla placená zakázka – Ples v Opeře. Ze zákulisí na pódium zrovna vchází jeden ze sponzorů s poukazem na své produkty, který se vydražil ve prospěch dobročinné sbírky.
Tehdy jsem se vůbec nevěnoval vlastní volné tvorbě. Neměl jsem ani tu potřebu. Mojí jedinou fotografickou realizací bylo plnit očekávání klientů. Z čehož jsem celkem logicky za čas vyhořel. Následovaly otázky: Proč vlastně fotím? Je to kvůli ostatním nebo kvůli sobě?
Od kamaráda, zkušeného fotografa, jsem dostal radu, ať jdu a nafotím cokoliv pro radost, zkrátka jen tak pro sebe. Díky tomuto impulzu jsem našel, a dodnes se snažím udržovat, tu křehkou rovnováhu mezi prací a vlastní tvorbou, aby mi fotografie byla radostnou obživou i vášnivou milenkou.
Vlastně za to může tahle fotka. Je to ta nejlepší, kterou jsem doposud vyfotil. Natolik mě inspirovala, že první vlastní soubor jsem nafotil v zákulisí festivalu vážné hudby. Navíc, kdykoliv se na snímek z Opery podívám, zpětně mi připomíná, abych se nikdy a nikde nepřestával dívat. Mohla to být jen další fotka z komerční zakázky. Jenže není a nakonec mi otevřela svět dokumentární fotografie.
Ať jste profík nebo hobík, inspirujte ostatní a dostaňte se do společnosti skvělých fotografů. Pomáhejte s námi.
Chci přidat svou fotografii